psychoklara — Špinavej, zarostlej, zasoplene...

Stává se to v různých časech a fázích takže se není moc čeho chytit. Asi ten problém ani hledat nebudu. Zatím pere a dá se s tím žít. Ale už je dost stará takže ji spíš vyměním.

Plazí se mraveneček po poušti, už už to vypadá, že umře hlady, když v tom umře horkem.
Já vím, je to blbost. Ale líbí se mi to.

Já je ale asi nemám v TL od tebe, nesledujeme se. A ani to nevypadá jako repost...

Tak to já u kamen. Taky v Praze. Velké Praze. Ale na tuhle bych se v létě asi rád podíval.

Já ho tak nechápu. Voják řídí tank nebo se plazí v bahně. Námořník se plaví na lodi.

Soucítím s tebou, já si o víkendu užíval zánětu ucha a zdržoval jsem se taky v teple, ideálně v posteli. Ale u mě se to už aspoň lepší, tak přeji, ať i tobě je brzy dobře.

Jj, tohle já sice nedělám(poučena z toho, že to dělala moje maminka) a hlavně to nemá cenu, řeknu svůj názor, ale když vidím, že se dotyčná osoba vůbec nechytá, kašlu na to a to i v práci, ale učila jsem se to roky a upřímně, pořád se dokážu i tak sama pro sebe, v ústraní nasrat🤭

Mi to nebudete věřit, ale když se v půl třetí vzbudím, tak nemám zrovna náladu s někým si psát. 😃

Ona žila v podstatě s tím, že je to normální. Sice se na sebe nemohla ani podívat, ale neřešila to. Ale jsem ráda, že aspoň teď je se sebou konečně spokojená a v létě si dovolí klidně dvoudílné plavky. 🍀

Tak to je hezké pokud to nemá zárodek v tom, že vlastně toho člověka neberou jako dospělého se vším všudy. Mě to jen zajímalo jak moc je rozšířený trend přát si napříč generacemi i v dospělosti heh

Tady se připíchnu, protože mě to taky zajímá, co se s tím vlastně dělá. Vyhořela jsem v práci už v roce 2016, dala si pak sice rok napůl pauzu, ale do té práce se pak částečně vrátila a byla to chyba. Takže se v tom podle mě plácám pořád. Chtěla bych to letos zkusit s někým řešit.

Pokud v něm nemá hleny, tak asi cajk, zkoušela bych častěji, uvidíš, co se bude dít dál 🍀

Myslíš, že je to jako s upíry? Sice se stanou nesmrtelní, ale v tom stavu, v jakém byli přeměnění.

Mně hlučnost přijde v pohodě, ale přítelkyně je háklivá a spát u toho nedokáže. Takže v ložnici se vypíná, když se jde spát.

To chápu na lepší si člověk zvykne líp.
Ale ten kdo v tom,pro nás horším, žije pořád, tomu to tak ani nepřijde.

Taky jsem, nosila věci po bráchovi. Dokonce jsem se na to těšila až je odloží.
Ale v devadesatkach si vzpomínám jsme se s kamoškama chlubily kdo nakoupil nejlevněji a nejlépe v sekáči.

Spíš ne, ale taky mě napadlo vyměnit snímací podložku. Problém je v tom, že naše dítě hodně cestuje a v noci se přesune na úplný kraj postele a ještě naštorc, takže se dostane mimo snímací prostor a ono se to rozhouká. Kvůli bezpečnosti tam nemá ani žádný mantinel, tak má prostor se sunout 🥲

Příběh je moc pěkný na tom webu. Dá se říct, že nový, mají to v rodině, ale dostával se k tomu postupně :)
www.merrybeans.cz/o-nas

Fyzicky už jsem v pořádku, ale co se týká toho ostatního, tak se v tom pořád plácám a zatím nevidím žádnou velkou změnu. Prostě žiju den za dnem a uvidím co bude dál.

Já taky, ale v podstatě jsem zvyklá, protože je pro mě prioritní obstarat mých 5 zvířat, já už coby důchodec tak moc nepotřebuju 🤷‍♀️ Ale někdy se utrhnu a dopřeju si, výhradně v jídle

Moc se omlouvám, ale už jsem je poslal dál v rodině.

Já právě s mojí pamětí taky, ale očividně v parfumerii se to nesmí 😀 tak příště už taky jenom “na špiona”

Na fotkách asi vypadá jako princezna, ale v reálu se tu cpe pizzou, tancuje u toho na Sabaton s kettlebellem v ruce a čuchá k mravencům.

Přidávám se do skupiny 🤭
Už jsem v HB, ale cesta byla dlouhá jak tejden před výplatou a s tetou Irmou je taky príma cestovat, takže se cítím tak na sto let, ale říkám si, že to dospím a doodpočívám během víkendu 😉

Jo, na prťata to ještě jde. Ale na větší už je to infantilní. Ale dá se na ně šít spíš v barvách, prošívané a tak. Je to pak boží, ale vzory jako takové jsou bída.