Černá ovca — Původně jsem vám chtěla ukázat...

Nejsvětlejší okamžik dne, jinak samé velké a větší starosti. Prostě jsem to hrknul do terénu a co na tom, že se mi pak netočila kola a já byl jako prase, že jsem si netroufl tak jít ani na 🍺. Já, ale vlastně potřeboval být úplně SÁM.

#honzaporadjede

Ale jo, já to chápu, taky pracuju s lidma:) to byl hlavně povzdech, protože ať řeším cokoliv, vždycky jsou jako první dotazy na naprosto banální věci, který zpravidla předesílám, že jsem zkoušela. Člověka to pak přinasírá už nějak automaticky, když jako první slyší "a děláš to správně?"

Já myslím, že jsem s ním byla taková opravdová, no. Jako že mi přišlo, že toleruje všechno, co jsem a nemusela jsem se nijak hlídat.
A to asi ani já nedokážu, tolerovat všechno, co jsem, takže mi to teď chybí.

Nakopíroval jsem to z twitteru, kde jsem byl raději jako anonymní „undergroundový” účet (i když první účet jsem měl se jménem a fotkou), ale uvažuju, že profilovou fotku změním časem na reálnou.

Nebyl to konkrétní umělecký počin. Ale jako dítě jsem měla tak silnou fobii z hmyzu, že jsem na něj nesáhla ani na obrázku.

Maminka mi koupila nádhernou knihu s fotografiemi zvířat, větší půlka byla jen hmyz a pavouci a já na ty stránky nemohla ani sáhnout, prostě to nešlo.

Časem to ale přešlo.

Nejhorší je, že teď už vlastně ani nevím, jestli jsem ty věci psala já, nebo někdo jiný a já si to jen schovala...

Ale jo, je to moje! A možná ani nikdy nezveřejněno!

#fleškapokladůch

Přijdu do obýváku, dítě pod hrazdičkou řve jako tur a jeho výraz jasně říká: Mámo, já byl na bříšku, pak jsem na něm už najednou nebyl, jsem z toho nespokojen a můžeš za to ty.

Já jsem tréninkem biolog a psycholog. Ani v jednom jsem ale v životě nepracoval. Jsem na tom stejně, jako kdybych měl gympl. Jako nouzovku mám webtvorbu a programování v javaScriptu. To už ale na mojí úrovni dává kdekdo.

Tak úplně stejně jsem dopadla i já... chtěla jsem... a nic, ani jsem na to nesáhla. 🤦

Asi jo, jsem běžela už na krev, takže si to ani neuvědomuji... ale jak říkáš cíl jsem splnila a jsem šťastná. 🤩😁

Já už mám skoro vsechno zkyslý, ani ten salát jsem nestihla dojíst a to jsem měla pocit, že to je málo. :D

Mě jedna, která mě neblokuje na X, tady ale jo, netuším proč. Trochu mě to mrzelo, ale pak jsem si řekla, že ani naživo si nerozumím s každým a nechala to být.

Jo, to je bída. Tak snad jste nakonec vybraly vhodné.
Já jsem už čočky vzdala, dvakrát jsem je nemohla vylovit z oka a děsila jsem se, že se mi to stane někde, kde nebudu moct vyhledat někoho, kdo mi je vyndá. Ale vím, že někteří lidi jsou na to šikovnější a pak je to fajn.

Děkuji, ale na sny netrpím. Ani na sladké, ani na kyselé. A jsem za to vcelku rád. Kdysi jako malý chlapec jsem míval noční můry. Takhle mi to vyhovuje víc. 😊

Šla jsem nepřipravená, ani to pečivo jsem původně nechtěla a byla jen na ranní procházce 😂

Já už tam byl hned, jak to vzniklo. Ale jen jsem nakouknul a zase zmizel a do nového telefonu jsem pak ani apku neinstaloval.

Amálka chodila na volno až byla dospělá a to už si nechtěla hrát a pak už ani neviděla a neslyšela a se Sissi tohle nejde, ta bez vodítka ani na mžik, plus její "agresivita".
Já jak vidím pejskaře, přecházím, obcházím, zdrhám. Teď přemýšlím, že jsem to dělala i s Amálkou, co byla ok, se Sissi musím.

No já to chápu. To jsem jako chtěl upozornit, že je mezi tím velký rozdíl (a to by rozhodně být neměl).

Jsem zas občanem jiné Prahy.
Focení na občanku bylo rychlé – jako když strhneš náplast z místa, kde je to fakt citlivý. Ten pohled na tu „lepší“ fotku pak!
Ale paní byla milá a nyní mě čeká pouze čekat a s tou fotkou se smířit.

Já nemám trauma, ale byla jsem fakt zklamaná, že mi naši lhali. Krom toho jsem se kvůli tomu pohádala ve škole s kamarádkou. Byla jsem si naorosto jistá, že já mám pravdu i když ona tvrdí, že neexistuje. Doma jsem řekla, jak jsem to jako vyhrála a oni na to že jako vlastně ne. Bylo to trapný.

Odpoledne jsem byla na masáži a nejdřív super, ale pak jsem začala bejt příšerně unavená a teď se mi tak zatočila hlava, že jsem se skoro pozvracela.

Nestalo se vám to někomu taky? Já bych i řekla, že je možný, že je to z toho 🤷

Ale je pravda, že mne také něco sestřelilo. Bylo to na dva dny, a už je celkem fajn, ale bylo mi tak zle, že jsem ani sem, do nebíčka nedolez.

Já si udělala pauzu na bramborovou kaši. Ani jsem ji nestihla dát na talíř 😱 a je sežraná.

Jo, první půlrok byl na prd, to je pravda. Kdyby to nestálo ledvinu, tak to vzdám, ale vydržela jsem a nakonec dobrý. 😊