Chtěla jsem se podívat po nějakých těch plastových lodičkách do vany pro holky.
U trajektu Baltic s možností výběru ze dvou nájezdových ramp na palubu jsem to vzdala.
Chtěla jsem se podívat po nějakých těch plastových lodičkách do vany pro holky.
U trajektu Baltic s možností výběru ze dvou nájezdových ramp na palubu jsem to vzdala.
Nevyžádaná rada.
Mně se pro tyto případy osvědčily pytlíky se silikagelem.
Měl jsem těch pět velkých (270 g) různě po autě a měl jsem dvě zimy klid. Po těch dvou letech to chtělo vysušit (v troubě) a jede se nanovo. :-)
www.eobaly.cz/vysouseci-sa...
Chtěla jsem už napsat, že píďova rýma je asi naštěstí po dvou dnech pryč, ale dneska jsem se probudila s moribundem já. Zdravé dítě a nemocná matka na něj sama doma. To bude zážitek.
… rozepnout popruhy, ale vzdala jsem to. Tak jsem si rozepnula bundu a pomalu, po milimetrech, jsem se z ní vysoukala. Když se mi to podařilo, byla jsem volná. Jediným úderem do batohu jsem ho vysvobodila ze skalního sevření, i s bundou, která v popruzích visela jako duch.
(10)
Chtěla jsem si po práci vyzvednout balíček na výdejně.
Vlezla jsem do prodejny, spatřila jsem frontu cca 30 lidí na automaty s výdejními lístky a už jsem si nechtěla vyzvednout balíček.
Chtěla jsem se na tu výstavu jít podívat, když jsem o ní slyšela, díky za připomenutí! ❤️
Zítra si tam skočím 😊
Za odměnu, jak jsem si minule hezky poprala s rýmičkou, jsem po dvou týdnech dostala další.
A já se na ten podzim tak těšila.
Ó, děkuji. Mluvila jsem s pánem na přepážce a hodně se modlila, abych na poště nepotkala někoho ze známých, což se většinou nestává. Ale kromě dvou pozdravů jsem to zvládla!
Duolingo se mě pořád ptá, kde je kočka. Dokončila jsem lekci a uvědomila jsem si, že vlastně fakt nevím, a šla jsem se po ní podívat. Chtěla jsem ji zavolat, ale nemohla jsem si vybavit jméno.
My nemáme kočku.
Po událostech s mikinou jsem si chtěla připomenout událost, kterou znám podrobně už dlouho.
A chtěla jsem napsat o policajtovi, co chtěl překročit svůj stín. Místo toho však stín navždy uvrhl na svou pověst.
Slyšte příběh těch, co se nikdy neměli vrátit domů...
Blbě se podívala z okna, neocenila nekonečné množství možností vyplývající ze skvělé činnosti naší vlády (jo, jsem zklamaná), křivě se podívala na návrh důchodové reformy, vůbec NEDĚKOVALA za každý úžasný den.
Těch možností.
s nadsenim sleduju, jak se do vyzadanych newsletteru vraci zajimave informace (a po dvou tydnech zjistuju, ze mi pro prehled nechybeji socialni site, ktere jsem donedavna krmila zbytecnymi daty a travila na nich 10 % casu dne)
Jel jsem do Tábora, měl jsem dvě možnosti - buďto po dvou silnicích první třídy, ale se zajížďkou desítky kilometrů a nebo v zimě neudržovaným Prosečským průsmykem a zbytek po okreskách a po silnici první třídy.
Zpátky to vezmu po těch silnicích první třídy se zajížďkou :))
V kontextu toho dokumentu má spojení „Speciální vojenská operace“ úplně jiný význam... Místy se mi chtělo z těch Rusáků zvracet. Brečela jsem pořád.
Původně jsem chtěla koukat s mýma holkama, ale po shlédnutí jsem usoudila, že to jim neudělám.
Tentokrát jsem nebyla konsternovaná, byla jsem zničená.